TRIMARATON SOB CUP

23.3.2002

Tak jsme se jednoho krásného slunného dne dozvěděli o akci jménem trimaraton SOB cup. Sice nás trochu zarazilo březnové datum, ale ujištěni Juppem, že pro extrémní závody je vhodné studené počasí, jsme nad tímto faktem přestali bádat a jen jsme tiše doufali, že při zmateném počasí letošní zimy bude alespoň 15°C.

SOB cup - tento nevinný název pod sebou skrývá náročný závod konající se v krásné krajině Českého Krasu. Závodí se v kategoriích: jednotlivci muži, dvojice muži a dvojice mix. Účastníci tohoto závodu musí uběhnout 42,195 km (pokud závodí jako dvojice, pak se na trati střídají), ujet na kole 42,195 a stejnou vzdálenost překonat i na lodi (jednotlivci na kajaku, dvojice na kanoi). Snahou je nejen ujet tuto trať co nejdřív, ale mnohdy také přežít všechny útrapy a závod dokončit.

Celý týden před závodem s obavami sledujeme předpověď počasí a čím dál víc v nás hlodá pokušení se odhlásit. Teploty mají klesat na nulu a má sněžit. Ve čtvrtek večer jsme už pevně rozhodnuti: “ Jedem!“ (Pomohl k tomu hlavně 1. povodňový stupeň na Berounce, který slibuje pěknou projížďku).

Sraz všech účastníků – Šroub, Jupp, Mirek a Dejcha a organizátorů – Terka a Sysel je na Vechtrovně Korno (v Srbsku u Berouna) v pátek večer. Ráno s obavami vstáváme a vyhlížíme ven, je tam nasněženo a sluníčko se směje někde vysoko nad mraky. Čeká nás vskutku velice náročný závod, neboť jak pravil Sysel, padají hovna s háčkem, přesně vystihl, to, co nás celý den provázelo

Start je v 8.05 SEČ. Maraton absolvujeme na 5ti kilometrovém kolečku, neboť původní dvojnásobná trať byla zatopena rozvodněnou Berounkou, která postupně zatopuje i časti našeho úseku. Já a Mirek se střídáme, kluci to jedou na svý vlastní triko (vůbec jim nezávidíme). Po absolvování běhu vyrážíme na trať kola. Zrovna neprší, nesněží a sem tam vykoukne i sluníčko. Je totiž kolem půl dvanácté a za půl hodiny má startovat Pražský půlmaraton a ti mají vždy objednáno slušné počasí. Trať kola vede krásnou krajinou Českého Krasu. Nejvíce nás nadchlo údolí řeky Loděnice (však tam také svítilo slunce!) Jedinou nepříjemností je silný protivítr, který nás provázel víc než 2/3 trasy. Šroubovi tento větříček odnesl mapu, a tak bloudil, až dobloudil zpět do Srbska. Už se moc těšíme, až se posadíme do lodi. 

Konečně nasedáme. V Berounce je 267 m3, takže to pěkně frčí. Sem tam nás obšťastní nějaká sněhová vánice, ale také se ukáže sluníčko. Čtyři ze sedmi jezů jsou nesjízdné kvůli obrovským vývařištím, 2 jedem úplně mimo jez a 15m dlouhá retardérka v Modřanech má 2m. Cesta příjemně ubíhá a najednou jsme ve Vltavě. Už zbývá pouze dojet k Barrandovskému mostu, vydrápat se proti proudu, objet ostrov a hurá do cíle. Kde ten však je? Organizátoři nikde, a tak pátráme v Kotvě Bráník (tam nás nechtějí vpustit do jediné klubovny - no, stejně patřila TOMíkům). Nakonec cíl i s organizátory nacházíme ve Slavoji. Konečně! Rychle se převlékáme a snažíme se zahřát. Netrpělivě vyhlížíme další závodníky. Ti nakonec svorně doráží už za tmy. Po zahřátí si všichni sdělujeme své zážitky a jsme rádi, že jsme to ve zdraví přežili (teda snad).

 Zpět na začátek stránky

 

optimalizacePageRank.cz

NAVRCHOLU.cz