Úvod a jiné info

Ujeté kilometry
Nej...
Doprava
Vybavení
Spaní
Jídlo
Výdaje

Deník

Bulharsko
Řecko
Itálie
Chorvatsko
Slovinsko
Rakousko
Čechy

Do této cesty se naše cyklo putování omezovalo pouze na Českou Republiku nebo příhraniční oblasti. Během brigády na brněnském výstavišti jsem se setkala s člověkem, který se svojí kamarádkou cestoval na kole z Čech do Indie a zpátky. Celá cesta trvala 2 roky a sepsal o ní i knížku, kterou jsem koupila svému příteli Mirkovi k svátku a navrhla někam takto vyrazit. Zrovna se nám to hodilo, neboť Mirek končil civilku a mě čekaly 3 měsíce prázdnin.

Trasu jsme měli předem stanovenou pouze orientačně a postupně se vyvíjela dle situace. Finální trasa je zakreslena zde. Sem tam jsme si odskočili na krátký výlet do hor. Takhle nakonec vypadá naše statistika:

Ujeté kilometry:

Bulharsko

574

km

Řecko

935

km

Itálie

58

km

Chorvatsko

675

km

Bosna a Hercegovina

10

km

Slovinsko

246

km

Rakousko

490

km

Čechy

441

km

Celkem

3429

km

 

Počet dní v sedle

47         

Počet dní v sedle, kdy se opravdu jelo

39         

Průměrná vzdálenost na den

73,0 km

Průměrná vzdálenost na den, kdy se opravdu jelo

85,7 km

Nej:

Nejdelší stop s koly

60km

Nejvyšší hora - Olymp

2917 m.n.m

Nejvyšší dosažený bod s koly - sedlo Hochtor

2504 m.n.m

Největší převýšení (do kopce) s koly za den - Pirin

1900 m

Největší převýšení pěšky za den - Olymp

2000m

Nejvyšší teplota ve stínu - u Soluně

40°C

Nejnižší teplota - na Pirinu v 2500m.n.m., zamrzla   

                           voda v lahvi

pod 0°C

 

Nejvýchodnější místo - Ruse

 

Nejjižnější místo - melounové pole u Trikaly (nocleh)

 

Nejzápadnější místo - sedlo Hochtor (2504 m.n.m.)

 

Nejsevernější místo - Liberec

 

Nejhlubší kaňon - dle Řeků prý v Evropě

900m

Největší jeskyně - Postojná (Slovinsko)

 

Nejhezčí moře - u Primoštenu v Chorvatsku

 

Nejnáročnější výstup - Julské Alpy (B. Grinkavec)

2344 m.n.m.

Nejlepší hospoda - Paleopirgos (Řecko)

 

Nejsilnější vítr - bóra (před Karlobagem)

 

Nejpřátelštější národ - Řekové

 

Nejlínější národ - Řekové

 

Nejhloupější národ - Řekové

 

Největší zloději - Chorvati

 

Nejnepříjemnější lidé - byli v Chorvatsku

 

Největší krize - poslední den v Rakousku (leje, leje, je 10°C a my

                         jedeme 60km v dešti)

Zpět na začátek stránky

Doprava: 

Linky, které jezdí do Bulharska, kola oficiálně neberou. Dle rady paní, která nám prodala lístky, jsme kola pečlivě zabalili do krabic, nacpali k nim co nejvíc věcí a nenápadně je naložili do autobusu. Prošlo to, ale řidič byl absolutně v pohodě, tak by to prošlo asi i legálně.

Vybavení:  

Úplně stejné jako na víkend. Akorát jsme doma zanechali jakékoliv teplé věci (kromě jedné mikiny), což se nám moc nehodilo na Pirinu, kdy jsme spali ve 2500 m.n.m. a voda ve flašce se nám do rána změnila na ledovou tříšť. Jinak za celou dobu nebylo teplé oblečení potřeba, spíš by to chtělo ventilátor.

Určitě to chce vzít nějaké prostěradlo, které se v parných nocích hodí na karimatky a člověk se díky němu přestane lepit k podkladu. Taky jsme ho používali jako deku na plážích, takže doporučuji tmavší barvu, aby nebyla ta špína tolik vidět.

Sandále. Sice jsme s sebou vezli i tenisky, abychom mohli chodit po horách, ale celou dobu jsem jela v sandálech, neboť by se mi nohy v teniskách asi uvařily.

Vařič. My s sebou měli vařič plynový. Předpokládali jsme, že bombu seženeme všude. To jsme se ale přepočítali. Pokud tedy vařič na plyn, tak jedině vzít s sebou přepoušťák! Ten jsme bohužel zrovna neměli, takže jsme museli šetřit plynem, jak se dalo, protože sehnat v jakékoliv zemi kromě Slovinska a Rakouska bombu se závitem na VAR byl nadlidský úkol. Jediné, co všude měli, byly takové ty napichovací bombičky na jedno použití. Toho měli všude plná železářství nebo domácí potřeby. Přepoušťák se hodí díky tomu, že snad všude v kempech v Chorvatsku se vyskytují kempující češi, kteří mají plynové bomby, takže v případě nouze by se toho asi dalo využít.

Co nejkvalitnější pláště na kolo. Všude se válí trny a snad všechny kytky jsou pichlavé. Mirek byl díky tomu minimálně evropským rekordmanem v lepení píchlých duší.

Spaní:

V Bulharsku to většinou nebyl problém, opuštěných sadů, luk, či lesů bylo dost. Lidi byli příjemný a bylo jim úplně fuk, zda tam spíte.

V Řecku je to horší, všude je vše soukromé, obdělávané nebo oplocené, takže se občas musí déle hledat, ale jde to. Ale i když nás někdy někdo viděl, neměl problém.

V Chorvatsku je to zdaleka nejhorší. Celé pobřeží je tvořené ostrými vápenci, mezi kterými rostou rostliny plné různých trnů. Najít rovné místečko pro stan není vůbec snadné. Navíc vhodné oblasti jsou často obydlené. A prý snad policie honí nelegálně tábořící.

Ve Slovinsku, v Rakousku a v Čechách je to už pohoda.

Jídlo:

Vezli jsme s sebou pouze omáčky a polévky. Ty se nám hodily zejména v Chorvatsku, kde je jídlo hodně drahé. V Bulharsku jsou ceny jako u nás nebo nižší, takže jsme si dávali do nosu.

V Řecku už to bylo drahé, ale zelenina a ovoce se daly sehnat za dobré ceny. Od Řecka už jsme se živili téměř pořád špagetami s kečupem a zeleninou nebo s rybičkami. Místní chleba nic moc, ale chorvatský pečený vzduch byl ještě horší.

V Chorvatsku jsme cítili, že energie není nazbyt, tak jsme koupili vždy litrovku oleje a lili ho do všech jídel a ono to fakt fungovalo. V Chorvatsku jsme se snažili nic nekupovat, protože ceny jsou skutečně turistické.

Ve Slovinsku už to šlo, daly se sehnat i potraviny za dobré ceny. Úplná pohoda to byla v Rakousku, tam byly ceny některých výrobků jen o trochu vyšší než u nás a hlavně měli "český" tmavý chleba.

Přesto, že jsme jedli relativně dost, tak jsme každý zhubli asi o 10kg. Asi, že ta strava nebyla příliš výživná.

Náklady na cestu:

Celkem jsme každý zaplatili  8 900Kč se vším všudy. Z toho jsme zaplatili 1 500Kč za jízdenku ČR-Ruse. 700Kč trajekt Iquomenitse-Bari, a 1 800Kč za trajekt Bari-Dubrovnik. Vstupné do jeskyně Postojná 400Kč.

Zpět na začátek stránky  

optimalizacePageRank.cz

NAVRCHOLU.cz